Život
Fr. Michl ve věku 18 let
František
Michl se narodil 20. listopadu 1901 v historickém domě s podloubím na
domažlickém náměstí, kde kdysi bývala hospoda "U Masopustů". Jeho
rodiče, František a Terezie Michlovi, vedli v Domažlicích dílnu a obchod s
kartáči, štětkami a proutěným zbožím.
Jako jediný
syn (měl ještě tři sestry) byl předurčen k převzetí závodu a dráze obchodnické.
Jeho zájem se však ubíral jinými cestami a dělil se mezi malování a sport.
Michl závodil za domažlické "Sněhaře", později za Slavii Praha v
nejrůznějších disciplínách: běhal, sjezdoval na lyžích, jezdil na koni, skákal do
výšky o tyči, byl průkopníkem motocyklového sportu, šermoval a na Akademii šerm
trénoval. Jeho hlavní vášní však bylo malování a tak po těžkých domácích
rozporech odešel z obchodní školy v Plzni a roku 1925 složil zkoušku na
Akademii výtvarných umění v Praze.
V té dobé byl
jmenován novým profesorem akademie Otakar Nejedlý a zakládal krajinářskou
speciálku. Michl se stal jedním z prvních žáků spolu s Fišárkem, Dvorským,
Trefilem, Žufanem, Vavroušovou, Solověvem, Klímovou, Jahůdkovou, Šrámkem,
Haškem, Hofmanem, Olexou, Endrýsem, Hrochem a Vackem. Nejedlý se svými žáky
pracoval hlavně v terénu a tak kromě snad všech krajů naší vlasti, procestovali
Korsiku, Itálii, Francii, Holandsko a Německo. Kolem "Oťase", který
na cestách všem vařil a choval se ke všem spíše jako otec než profesor,
vznikala atmosféra velké úcty a přátelství. Jejich cesty byly bohaté na veselé
příhody a dobrodružství, ale především byly plné tvůrčí práce. (Více viz: F. Michl: S Prof. Ot. Nejedlým)
Svatební fotografie 4. července 1933
Po ukončení studia v roce 1928 žil Michl v Domažlicích, kde se věnoval malování rodného Chodska, Šumavy a rád zajížděl za motivy na Vysočinu. V letech 1928-1938 vznikla i většina jeho grafických listů, ex-libris a ilustrací. Ilustroval a graficky upravil přes třicet knih - Klášterského, Bezruce, Matase, Rosúlka, Nesnídalovou, Bouzka, Berndorfa, Krýsu, Jehla, Medka, Machara, Biskupa aj. Navrhl odznaky a emblémy několika sportovních klubů, z jeho atelieru vyšel již r. 1923 návrh na trojrozměrný znak Škodových závodů v Plzni.
V Michlově domažlickém atelieru se scházejí a tvoří malíři Moravec, Šebek a spolužáci z akademie, sochaři Švec, Langenberger a Bretschneider, hudebníci J. Zich a J. Jindřich, spisovatel J. Vrba. Své obrazy vystavoval Michl jen před válkou asi na 40 výstavách v Praze, Vídni, Domažlicích, Plzni, Klatovech, Havlíčkově Brodě atd. Obdržel třikrát cenu České akademie věd a umění. Na cestách za motivy pro své obrazy pracuje na Slovensku, v Alpách, ve Štýrsku, v Itálii, Francii, Bulharsku a Severní Africe.
Roku 1933 se Michl oženil s Boženou Zajícovou, dcerou řídícího učitele v Pocinovicích. Od roku 1929 spolupracuje s historikem Dr. Fr. Roubíkem na jeho knize "Dějiny Chodů u Domažlic", která vychází r. 1931. Po zabrání Sudet Němci r. 1938 připravují společně publikaci "Chodské vesnice", která vychází v dobé okupace 1939, jako akt tichého vzdoru.
Michl je také jedním z hlavních organizátorů slavné Vavřinecké pouti v srpnu 1939 (spolu s Dr. Kalandrou, spisovatelem Vrbou a redaktorem Prachem), které se zúčastnilo přes sto tisíc lidí a která byla největší demonstrací odporu proti fašistické zvůli. To bylo příčinou jeho zatčení a věznění na Pankráci, v koncentračních táborech Terezín a Flossenbürg v letech 1940-41 a 1943-45.
Po osvobození pokračuje Michl s novou chutí ve své práci. Obrazy z této doby jsou poznamenány radostí ze znovu nabyté svobody. Je jmenován kulturním patronem okresu Domažlice (do r. 1950). Roku 1945 je také navržen jako profesor na Vysokou umělecko - průmyslovou školu v Praze. Profesuru však nepřijímá; nechtěl opustit Chodsko a Šumavu - zdroj inspirace pro své obrazy. Je členem Svazu výtvarných umělců, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni a v r. 1947 předsedou Sdružení pošumavských výtvarných umělců v Klatovech.
Roku 1946 kupuje Michl vilku v Kolinci u Sušice a zřizuje si zde letní atelier. Během padesátých a šedesátých let vedl zde i jinde několik malířských kursů pro amatéry.
V roce 1958 tři jeho obrazy reprezentují naše umění na Světové výstavě v Bruselu. Galerie "Otto" ve Vídni objednává větší množství obrazů.
V Michlově domažlickém atelieru se scházejí a tvoří malíři Moravec, Šebek a spolužáci z akademie, sochaři Švec, Langenberger a Bretschneider, hudebníci J. Zich a J. Jindřich, spisovatel J. Vrba. Své obrazy vystavoval Michl jen před válkou asi na 40 výstavách v Praze, Vídni, Domažlicích, Plzni, Klatovech, Havlíčkově Brodě atd. Obdržel třikrát cenu České akademie věd a umění. Na cestách za motivy pro své obrazy pracuje na Slovensku, v Alpách, ve Štýrsku, v Itálii, Francii, Bulharsku a Severní Africe.
Roku 1933 se Michl oženil s Boženou Zajícovou, dcerou řídícího učitele v Pocinovicích. Od roku 1929 spolupracuje s historikem Dr. Fr. Roubíkem na jeho knize "Dějiny Chodů u Domažlic", která vychází r. 1931. Po zabrání Sudet Němci r. 1938 připravují společně publikaci "Chodské vesnice", která vychází v dobé okupace 1939, jako akt tichého vzdoru.
Michl je také jedním z hlavních organizátorů slavné Vavřinecké pouti v srpnu 1939 (spolu s Dr. Kalandrou, spisovatelem Vrbou a redaktorem Prachem), které se zúčastnilo přes sto tisíc lidí a která byla největší demonstrací odporu proti fašistické zvůli. To bylo příčinou jeho zatčení a věznění na Pankráci, v koncentračních táborech Terezín a Flossenbürg v letech 1940-41 a 1943-45.
Po osvobození pokračuje Michl s novou chutí ve své práci. Obrazy z této doby jsou poznamenány radostí ze znovu nabyté svobody. Je jmenován kulturním patronem okresu Domažlice (do r. 1950). Roku 1945 je také navržen jako profesor na Vysokou umělecko - průmyslovou školu v Praze. Profesuru však nepřijímá; nechtěl opustit Chodsko a Šumavu - zdroj inspirace pro své obrazy. Je členem Svazu výtvarných umělců, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni a v r. 1947 předsedou Sdružení pošumavských výtvarných umělců v Klatovech.
Roku 1946 kupuje Michl vilku v Kolinci u Sušice a zřizuje si zde letní atelier. Během padesátých a šedesátých let vedl zde i jinde několik malířských kursů pro amatéry.
V roce 1958 tři jeho obrazy reprezentují naše umění na Světové výstavě v Bruselu. Galerie "Otto" ve Vídni objednává větší množství obrazů.
F. Michl v domažlickém ateliéru, 70. léta
Rostoucí poptávka po Michlových obrazech a publicita u nás i v cizině však vadí některým institucím Západočeského kraje a tak je Michl v roce 1961 zatčen a na základě zinscenovaného a právně nepodloženého procesu odsouzen k odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně za podvracení republiky. Po šesti měsících je sice na základě prezidentské amnestie propuštěn, avšak perzekuce jeho i celé rodiny, zákaz vystavování děl mimo region Západočeského kraje a vyškrtnutí ze Svazu výtvarných umělců trvá.
Zlepšení politické situace v roce 1967 dává Michlové práci opět smysl. Pořádá několik tuzemských výstav, prodává přes Artii do ciziny. V březnu 1968 vystavuje v Montrealu, v listopadu objednává Rullos Gallery v New Yorku 165 pláten. Jednalo se též o výstavě v Královské galerii v Londýně. Vzhledem k srpnové okupaci však jednání skončilo.
V roce 1971 s nástupem normalizace je rehabilitace z r. 1969 zrušena a rozsudek z r. 1961 nabyl znovu platnosti. Michlovo jméno je opět na černé listině. Následuje úplný zákaz veřejných výstav a veškeré publicity. Pouze několik jeho přátel a obdivovatelů jeho díla z Karlových Varů uspořádalo ještě asi tři výstavy, kamuflované jako "úspěchy budování socialismu" podnikem ČSAD. Toto bezpráví bylo příliš i na Michlův velmi houževnatý organismus. V roce 1972 je stižen mozkovou mrtvicí, maluje však dál i s ochrnutou levou půlkou těla. Teprve po šesté mrtvici je trvale upoután na lůžko a 4. června 1977 umírá.
V roce 1991 byl František Michl v plné šíři občansky rehabilitován a jsou uznány a oceněny jeho zásluhy v protifašistickém a protikomunistickém odboji. Jeho dílo však na ocenění a rehabilitaci stále ještě čeká.
autor: Jiří Michl
Zlepšení politické situace v roce 1967 dává Michlové práci opět smysl. Pořádá několik tuzemských výstav, prodává přes Artii do ciziny. V březnu 1968 vystavuje v Montrealu, v listopadu objednává Rullos Gallery v New Yorku 165 pláten. Jednalo se též o výstavě v Královské galerii v Londýně. Vzhledem k srpnové okupaci však jednání skončilo.
V roce 1971 s nástupem normalizace je rehabilitace z r. 1969 zrušena a rozsudek z r. 1961 nabyl znovu platnosti. Michlovo jméno je opět na černé listině. Následuje úplný zákaz veřejných výstav a veškeré publicity. Pouze několik jeho přátel a obdivovatelů jeho díla z Karlových Varů uspořádalo ještě asi tři výstavy, kamuflované jako "úspěchy budování socialismu" podnikem ČSAD. Toto bezpráví bylo příliš i na Michlův velmi houževnatý organismus. V roce 1972 je stižen mozkovou mrtvicí, maluje však dál i s ochrnutou levou půlkou těla. Teprve po šesté mrtvici je trvale upoután na lůžko a 4. června 1977 umírá.
V roce 1991 byl František Michl v plné šíři občansky rehabilitován a jsou uznány a oceněny jeho zásluhy v protifašistickém a protikomunistickém odboji. Jeho dílo však na ocenění a rehabilitaci stále ještě čeká.
autor: Jiří Michl
Podrobněji ze života Františka Michla:
1. Rodina a kořeny
2. Dětství a mládí 1901-1920
3. První úspěchy a Akademie výtvarných umění 1920-1928
4. Předválečné období 1928-1938
5. Druhá světová válka a koncentrační tábor Flossenbürg 1939-1945
6. Poválečné období 1945-1961
7. Vykonstruovaný proces a věznění na Borech v Plzni 1961
8. Šedesátá a sedmdesátá léta
9. Rehabilitace po roce 1989 a současnost
2. Dětství a mládí 1901-1920
3. První úspěchy a Akademie výtvarných umění 1920-1928
4. Předválečné období 1928-1938
5. Druhá světová válka a koncentrační tábor Flossenbürg 1939-1945
6. Poválečné období 1945-1961
7. Vykonstruovaný proces a věznění na Borech v Plzni 1961
8. Šedesátá a sedmdesátá léta
9. Rehabilitace po roce 1989 a současnost
