Výtvarné umění na Chodsku
František Michl
Krásný chodský kraj svým bohatstvím krojovým i krásou krajiny přilákal četné malíře a dodal jim náměty k jejich tvorbě. Někteří naši malíři buď prošli jen turisticky Chodsko, jiní se zde usadili a srostli s krajem. Mezi první dlužno počítati bratry Josefa a Quido Mánesa. Quido pobyl nějaký čas v Horšovském Týně, kde udělal několik obrazů s chodskými náměty a Josef jej přijel navštívit. Julius Mařák namaloval známé „Domažlice“ a zhotovil několik kreseb chodské krajiny. Byl vlastně prvým krajinářem na Chodsku. Antonín Waldhauser dlel na Chodsku několikráte, známé jsou od něho studie krojů a též několik obrazů chodské krajiny.
K těm druhým řadím v prvé řadě Jaroslava Špillara, který se narodil v Dražinově, zamiloval si chodský kraj a zvláště lid, který mu poskytnul tolik námětů k jeho známým obrazům. Ten dal svojí tvorbou Chodsku nejvíce. Škoda, že odešel dříve, než mohl svoje dílo dokončiti. Zemřel v plné síle, v době kdy se dostával k jádru malování.
Slavný Mikuláš Aleš si Chodsko opravdu oblíbil. Byl zde ponejprv, když ilustroval Jiráskovy „Psohlavce“. On také první vytvořil znak Chodska, hlavu černého psa v bílém štítě. V Alšově díle, setkáváme se často s kresbami Chodek a Chodů, ba i v jeho ornamentech nalézají se přečasto prvky chodské. Velká škoda jen, že neudělal pro zasedací síň radnice obraz „Bitvy u Domažlic“ o který se ucházel, a který byl zadán A. Liebscherovi, který jej také provedl. Dnes mohly Domažlice vlastnit obraz nedozírné ceny.
Karel Špillar, bratr Jaroslavův, převzal po smrti bratrově vilku s atelierem na Peci, trávil zde skorem každé prázdniny a pracoval zde hlavně na dívčích typech. Za Jaroslavem Špillarem přijíždělo do Postřekova mnoho přátel a malířů, kteří se tam usadili a vytvořili tak celou malířskou kolonii: Otakar Lebeda, Ferdinand Vele, Josef Douba, Kušmidiovič a jiní. Jaroslav Mašek spolu s Václavem Malým, který se usídlil každý rok v jiné vesnici, malovali chodské kroje a žánrové obrazy. Také Josef Fiala zde vytvořil několik obrazů. Ze současných malířů – figuralistů, žije a pracuje na Chodsku Jan Šebek (pracuje a bydlí v Caparticích) a J. Bureš.
V Běhařově se usadil krajinář Alois Kalvoda. Namaloval panorama Chodska z Korábu a pracoval hlavně kolem Pocinovic. Na Kdyňsko zavítá často Alois Moravec, který vydal Kdyňsko graficky a tvoří zde krajiny i kompozice. Starobylé Domažlice ponejvíce graficky zachoval Jan Paroubek, k němuž se druží Karel Kuneš.
Já sám, domažlický rodák, udělal jsem Chodské vesnice, maluji Chodskou krajinu, ve které usiluji hlavně o tvar a hledám její individualitu, ovšem pole své působnosti rozšiřuji i mimo Chodsko.
Sochařství na Chodsku není tak obsažné, jako malířství snad proto, že zde barva působí více, než tvar. František Hošek spolu s Čeňkem Vosmíkem vytvořili sochu Koziny na Hrádku, která se stala symbolem celého kraje. Hašek udělal Kozinu tak dobře, že je dnes těžko jinak si jej představiti. V Domažlicích je jedna z raných prací Myslbekových „Příhodův pomník“. Jinak zde pracovali sochaři Vladimír Bretschneider, který v Dražinově udělal „Chodskou mámu“, pak Alois Langenberger. Pracují a žijí zde sochaři V. Zvěřina a V. Amort.
Chodsko svým svérázem a neutuchajícím zdrojem námětů, jistě přiláká ještě celou řadu jiných výtvarníků, kteří přispějí jeho slávě.
Krásný chodský kraj svým bohatstvím krojovým i krásou krajiny přilákal četné malíře a dodal jim náměty k jejich tvorbě. Někteří naši malíři buď prošli jen turisticky Chodsko, jiní se zde usadili a srostli s krajem. Mezi první dlužno počítati bratry Josefa a Quido Mánesa. Quido pobyl nějaký čas v Horšovském Týně, kde udělal několik obrazů s chodskými náměty a Josef jej přijel navštívit. Julius Mařák namaloval známé „Domažlice“ a zhotovil několik kreseb chodské krajiny. Byl vlastně prvým krajinářem na Chodsku. Antonín Waldhauser dlel na Chodsku několikráte, známé jsou od něho studie krojů a též několik obrazů chodské krajiny.
K těm druhým řadím v prvé řadě Jaroslava Špillara, který se narodil v Dražinově, zamiloval si chodský kraj a zvláště lid, který mu poskytnul tolik námětů k jeho známým obrazům. Ten dal svojí tvorbou Chodsku nejvíce. Škoda, že odešel dříve, než mohl svoje dílo dokončiti. Zemřel v plné síle, v době kdy se dostával k jádru malování.
Slavný Mikuláš Aleš si Chodsko opravdu oblíbil. Byl zde ponejprv, když ilustroval Jiráskovy „Psohlavce“. On také první vytvořil znak Chodska, hlavu černého psa v bílém štítě. V Alšově díle, setkáváme se často s kresbami Chodek a Chodů, ba i v jeho ornamentech nalézají se přečasto prvky chodské. Velká škoda jen, že neudělal pro zasedací síň radnice obraz „Bitvy u Domažlic“ o který se ucházel, a který byl zadán A. Liebscherovi, který jej také provedl. Dnes mohly Domažlice vlastnit obraz nedozírné ceny.
Karel Špillar, bratr Jaroslavův, převzal po smrti bratrově vilku s atelierem na Peci, trávil zde skorem každé prázdniny a pracoval zde hlavně na dívčích typech. Za Jaroslavem Špillarem přijíždělo do Postřekova mnoho přátel a malířů, kteří se tam usadili a vytvořili tak celou malířskou kolonii: Otakar Lebeda, Ferdinand Vele, Josef Douba, Kušmidiovič a jiní. Jaroslav Mašek spolu s Václavem Malým, který se usídlil každý rok v jiné vesnici, malovali chodské kroje a žánrové obrazy. Také Josef Fiala zde vytvořil několik obrazů. Ze současných malířů – figuralistů, žije a pracuje na Chodsku Jan Šebek (pracuje a bydlí v Caparticích) a J. Bureš.
V Běhařově se usadil krajinář Alois Kalvoda. Namaloval panorama Chodska z Korábu a pracoval hlavně kolem Pocinovic. Na Kdyňsko zavítá často Alois Moravec, který vydal Kdyňsko graficky a tvoří zde krajiny i kompozice. Starobylé Domažlice ponejvíce graficky zachoval Jan Paroubek, k němuž se druží Karel Kuneš.
Já sám, domažlický rodák, udělal jsem Chodské vesnice, maluji Chodskou krajinu, ve které usiluji hlavně o tvar a hledám její individualitu, ovšem pole své působnosti rozšiřuji i mimo Chodsko.
Sochařství na Chodsku není tak obsažné, jako malířství snad proto, že zde barva působí více, než tvar. František Hošek spolu s Čeňkem Vosmíkem vytvořili sochu Koziny na Hrádku, která se stala symbolem celého kraje. Hašek udělal Kozinu tak dobře, že je dnes těžko jinak si jej představiti. V Domažlicích je jedna z raných prací Myslbekových „Příhodův pomník“. Jinak zde pracovali sochaři Vladimír Bretschneider, který v Dražinově udělal „Chodskou mámu“, pak Alois Langenberger. Pracují a žijí zde sochaři V. Zvěřina a V. Amort.
Chodsko svým svérázem a neutuchajícím zdrojem námětů, jistě přiláká ještě celou řadu jiných výtvarníků, kteří přispějí jeho slávě.